Podsvětí

Nový, takřka geniální instrumentální objev. Nenalezena jediná chybička.

Psychozappa

V rámci mé zappamánie jsem náhodou narazil na velmi povedený garage psych cover songu Son of Suzy Creamcheese původně od Franka & The Mothers of Invention, zde ve verzi garážové kapely Teddy and His Patches ze San Jose (zvukově velmi podobné 13th Floor Elevators!).

Eric Clapton revisited (=Bloomfield rocks!)

Hunger

Tahle oregonská kapela mi tu ležela docela dlouhou dobu, než jsem našel čas a chuť pořádně se do ní zaposlouchat. A nelitoval jsem.

Hunger je totiž jedním ze skvostných příkladů amerického psychrocku let šedesátých. Žádné náběhy do jiných stylů (snad až místy na progrock), žádné viditelné vlivy zaběhlých žánrů, prostě čistý psychedelický nářez. Kytara i klávesy na špičkové úrovni, vcelku padnoucí zpěv a výjimečná atmosféra celé desky Strictly From Hunger z roku 1969.

Co se týče jednotlivých skladeb, osobně mám převelikou slabost pro velmi svižnou instrumentálku Portland 69. Odpich na zhruba dvou minutách stopáže musí přívádět do varu každého posluchače podobné muziky.



Z dalších kousků celkově skvělého, propracovaného alba doporučuji Mind Machine a Colors.



Velmi solidní kapela a téměř dokonalé album, kterému nemám pořádně co vytknout. Jednoznačné doporučení.
PERSONAL RATING: 9/10

Eire Apparent

Eire Apparent jest pro mě osobně nedávno objevenou severoirskou kapelou (thx Technicolor), která se může chlubit jak velmi slušným instrumentálním základem, tak zároveň citem pro melodii.

Nejznámější věcí od těchto kluků z Belfastu je zřejmě song Yes, I Need Someone s fantasticky nářezovým garážovým úvodem a neméně povedeným melodickým zbytkem. Všudypřítomné ostré kytary si zde užijí i kytaroví onanisté (ano, já).



Ani další písně z alba Sunrise nejsou k zahození, ale v porovnání s výše zmíněnou skladbou je to něco jako měřit Matterhorn s Mt. Everestem. Za zmínku stojí hlavně The Clown (ten je kvalitou první skladbě nejblíže). Ostatní písně jsou pak spíše mixem psychpopu, R&B a sunshine. Tudíž nic extra žíly trhajícího.



Celé Sunrise nicméně stojí za minimálně jeden souvislý poslech s tím, že minimálně Yes, I Need Someone si budete přehrávat několikrát.

Personal rating: 6,5/10

Zanedbání

Zanedbávám svůj blogísek, tak se hodím aspoň odkaz na známý, leč skvělý song od Standells, jehož text byl v době vzniku považován minimálně za kontroverzní.

Belgie/Belgium/Belgique

Fantastický 60s psychpopový song belgické kapely Wallace Collection!

Ace Kefford Stand

The Hook will grab you!

Jedna z těch kapel last.fm kategorie "under 2000 listeners". Tedy banda prakticky neobjevená širším hudebním světem.

Prsty ve zformování The Hook roku 1968 měl zejména bývalý kytarista vcelku známé skupiny The Leaves Bobby Arlin. Ten předvádí ve svém druhém projektu skvělou práci s kytarou, mj. slyšitelně ovlivněnou některými hudebními modlami doby (např. Cream - kytara, tříčlennost kapely).

Co se týče žánru, máme co dočinění s čistou garážovou psychedelií až acid rockem (Son of Fantasy, Turn Your Head), dost často říznutou bluesrockem či R&B (Dimples).

Debutové album s názvem korespondujícím s jménem kapely - Will Grab You - se dočkalo vydání v roce 1970.



V textu zmíněné skladby jsem na yt nenašel, tudíž si musíte vystačit s tímto:)

Gattch

Ten nejlepší slovenský bigbít let sedmdesátých. Téměř dokonalý mix psychedelie a progrese (ta převažuje). Kapela vznikla po roce 1970 a svojí jedinou, stejnojmennou desku vydala v roce 1971. Po vydání tohoto alba šel každý ze členů svou vlastní cestou.

V repertoáru kapely najdeme jak kousky s atmosférickým zvukem 60s, tak zejména nejčistší progresivní rock 70s. Zajímavostí je, že většina songů jsou pouze a jenom instrumentálky. Například jeden z prvních songů Na na na je výjimkou.



Trocha psych kytary:



Zmíněný progrock. Přirovnal bych k Vargovým skladbám (Hommage a J.S. Bach).

50 let bigbítu

Tak. A mám před sebou dilema.


14. říjen 2010 v O2 areně akce "50 let bigbítu" s lineupem: Hladík+Mišík, Matadors!!!, Progres 2, Framus 5, atd. Za příjemných 800 za stání u podia.



Hned druhý den vystoupí na tom samém místě mexický kytarový mág Carlos Santana (necelý litřík za podpodiové stání).

Přiznám se, že původně jsem chtěl jít na něj. Ale nakonec volím bigbít. Přeci jen vidět tolik legend pokupě ... tomu se nevyrovná ani Santana (který je navíc rok od roku popovější).

Tudíž 14. října 2010 v Praze! Přidá se někdo?

Kim Fowley

Dnes to bude krátké. Psát chci totiž o Kimu Fowleym. Jeho primárním povoláním nikdy nebylo muzikantství, ale s hudbou měl i přesto vždy mnoho společného. Kim Fowley totiž byl a je úspěšným hudebním producentem, který stál za mnoha úspěšnými hity rockové historie (produkoval kapely jako např. Soft Machine nebo počáteční Slade). V pozadí zájmu nicméně stojí jeho několikanásobné nahlédnutí do světa za mikrofonem - Fowley vydal několik alb, která obsahují jak jeho vlastní tvorbu, tak cover verze jiných kapel. Za příklad uveďme zřejmě nejznámější (ale přesto zapomenuté) album Outrageous z roku 1968.

Nejzajímavějším kouskem jeho tvorby je ovšem v roce 1965 napsaná píseň o LSD zážitku, pojmenovaná jednoduše "The Trip". Píseň se nikdy nestala slavnou, nicméně svojí náladou krásně vystihuje charakter doby. Za pozornost pak stojí zejména, pro acid generaci typicky abstraktní a obskurní, text.

A quick one...

...'cause I'm lazy to write anything right now.

V poslední době (cca dva týdny) nemám vůbec náladu napsat nějaký článek, postřeh nebo recenzičku, tak se mnou prosím mějte trpělivost. Snad se v nejbližší době múza objeví.

Prozatím pár písniček (víceméně známých):







Něco z moderní psych:

The Balloon Farm

Garage-psych kapela s prakticky jedním stěžejním hitem, který zastiňuje všechny ostatní písně. A nutno říct, že oprávněně.:-)

Buffalo Springfield

Nepříliš psychedelická, ale zato skvělá a "free" folk-rocková klasika.

P.S. Pozor! Je to opravdu mega chytlavé a navykové. 

Jefferson Airplane Takes Off

Většina lidí, kteří Jeffersony znají (nebo si myslí, že je znají), jede hlavně na peckách typu Volunteers nebo White Rabbit. Málokdo však ví, že v historii JA bylo období bez Grace. Nebylo sice dlouhé, trvalo zhruba rok, ale proto si nezaslouží (polo)zapomenutí.

Rok 1966 byl ve znamení stále sílící síly psychedelického hnutí nejenom v hudbě, ale v kultuře a ve společnosti obecně. Byl to rok, kdy prakticky vznikli The Doors a Cream, The Beatles vydali skvělý Revolver, Dylan zase legendární Blonde on Blonde. A právě za této situace vstupují na scénu se svojí první deskou Jefferson Airplane. Sestava je totožná s léty následujícími, až na jedno jméno. Chybí Grace Slick, která je v té době stále ještě zpěvačkou v The Great Society, a ženské vokály zpívá typově dosti podobná (hlasově i vzhledově) Signe Toly Anderson.

                                                Signe Toly Anderson

Hlasový rozdíl mezi oběma zpěvačkami je nepatrný. Ve svých začátcích s JA jsem sám ještě netušil, že přítomen byl i někdo jiný než božská Grace. Například v High Flyin' Bird je tento rozdíl snad nejméně patrný.



A samozřejmě něco k albu samotnému. Takes Off je téměř dokonalým a perfektně vyváženým blues-rockovým albem. Chybí typický "jeffersoňácký" lehce psychedelický sound (ten s sebou z TGS přinesla až Grace), který je nahrazen tím bluesovým, podobným například britským Creamům. Zajímavé je, že přes velkou inspiraci blues, se na albu v nějaké vyšší míře nenacházejí předělávky klasických songů, ale naopak je z velké části tvořen originálními songy kapely (Marty Balin s Paulem Kantnerem se činili nejvíc).

Z předělávek stojí za zmínku s chutí zahraný Tobacco Road, který je již takřka americkým tradicionálem, nebo Chauffer Blues. Vlastní písně kapely taktéž všechny zahrány velmi dobře a některé se právem dodnes objevují v různých bestofkách a kompilacích. Podle osobního vkusu bych vybral zejména It's No Secret, Go to Her nebo Blues from an Airplane. Právě It's No Secret se nejvíce přibližuje pozdějším songům (např. ze Surrealistic Pillow či Crown of Creation).

Je ovšem na každém jednotlivci, jak posoudí jeffersoňáckou premiéru. Já, se svou slabostí pro blues a blues rock, nemohu jinak, než chválit. Pevní zastánci psychedelického roku mohou najít chyby, ale nemyslím si, že by byly příliš výrazné. Album je to totiž, jak již bylo zmíněno, blues-rockové, ale přesto si udržuje jakýsi "závan" ono rostoucího psychedelického pnutí, takže i v typicky bluesových pasážích se dá najít nějaký ten malý dobový experimentík či nádech.

Fifty Foot Hose

Fifty Foot Hose jest jednou z kapel, které vznikly v oblasti Bay Area. Již se nejedná o typický garážový psych rock, ale téměř stoprocentní psychedelii jako specifický žánr. Ženský vokál Nancy Blossom, ne nepodobný Dorothy Moscowitz z The United States of America, navíc dodává celkovému hudebnímu aranžmá ještě zajímavější nádech.
Ve své době byli Fifty Foot Hose velmi populární nejen v okolí San Francisca, ale mezi vyznavači žánru po celé Americe. Jediné album kapely - Cauldron - je skvělou ukázkou té nejčistší experimentální tvorby.

Kak - Everything's Changing - Promo video from 1968

The Mystic Tide

Dámy a pánové, milovníci dobré hudby, s hrdostí si dovoluji představit newyorské The Mystic Tide. Kapelu, která se může směle označovat za průkopnici psychedelického rocku. No považte sami, vznik kapely datujeme ke konci roku 1964, vydání zásadních písní zase mezi roky 65 až 67. Tudíž do doby, kdy například ještě neexistovali The Doors a Jefferson Airplane hráli blues a teprve začínali utvářet svůj specifický zvuk.

Kolekce zachycující tvorbu kapely právě mezi výše zmíněnými roky se jmenuje přiléhavě Solid Sound/Solid Ground. Za nutnost pro každého posluchače podobné hudby bych ji označil již jen z toho důvodu, že opravdu dokonale zachycuje počátky experimentování v rockové hudbě a přechod od klasických „beatlesovských“ vypalovaček a soulových balad k více alternativnímu, neobvyklému zvuku. V průřezu desky lze tento vývoj bez problému pozorovat (tedy vlastně poslouchatJ) – v některých, hlavně starších písních uslyší posluchač některé znaky žánrů, populárních hlavně v první půlce 60. let, což je pochopitelné. Tyto songy – např. Search for New Love či Why - jsou nenáročné hudebně i textově a jsou, jednoduše řečeno, pohodové. I v nich ale občas zaslechnout známky počínajícího experimentu.

Přes garážový rock – např. vypalovačka Frustration – se dostáváme k zlatému hřebu desky. Tím je, dle mého skromného názoru, Mystery Ship. Tahle píseň z roku 67 je již víceméně typickou zástupkyní žánru psychedelic rock. Raritní video jsem objevil na youtube zrovna nedávno (viz. dole). Mezi další „psycho“ songy lze již po přečtení tracklistu zařadit i Psychedelic Journey Pt. 1 a Psychedelic Journey Pt. 2. J

Celkově pro mě osobně příjemné překvapení. Ještě před nějakým půlrokem jsem o těchto úplných počátcích psychedelického hudebního hnutí neměl skoro žádné potuchy, než jsem najednou narazil na The Mystic Tide. Okamžitě jsem se do nich zamiloval (začínal jsem právě na Mystery Ship, až posléze jsem se prokousával k ranějším kouskům). A samozřejmě, že mi nezbývá, než The Mystic Tide vřele doporučit. A to i nenáročnějším posluchačům, kteří jistě ocení jejich relativní „normálnost“.

 

 

Jefferson Airplane - Surrealistic Pillow (1967)

Co bych to vedl za blog, abych v krátkosti nezrecenzoval jedno z nejlepších alb doby? Tady ho tedy máte:

Dost možná nejlepší album psychedelické éry vůbec. Rozhodně však nejoceňovanější album kapely Jefferson Airplane z kalifornského San Francisca, která, společně s žánrově podobnými Grateful Dead nebo The Doors, určovala hudební ráz doby.
Proč je vůbec Surrealistic Pillow tak vyhlášené?
Důvod č. 1 - White Rabbit. Ano, právě na téhle desce se poprvé objevila nejslavnější verze hymny všech "hipíků" (první verze WR nahrána již o rok dříve kapelou The Great Society). Dokonalá skladba kloubící v sobě Alenkou v říši divů inspirovaný psychedelický text s lehce bluesově znějící kytarou Jormy Kaukonena, pevnou basovou linkou Jacka Casadyho a hlavně pak řízným, postupně gradujícím zpěvem nepřekonatelné Grace Slick.
Důvod č. 2 - Dominance "bílého králíka" jakožto absolutního hitu je však zcela zdánlivá. Album totiž obsahuje i další, zcela zásadní písně, které tvoří základ vší tvorby Jefferson Airplane. Co skladba, to by byl v kterékoliv "menší" kapele nosný hit. Ne tak zde. Písně jako Somebody To Love, Today či Embryonic Journey jsou White Rabbit VELMI těsně v patách.
Zajímavé je, že většina zarytých "Jeffersoňáků" (skromně se počítám mezi ně) není (nejenom) na tomto albu schopna určit svoji nejoblíbenější píseň - všechny se jim zdají až neskutečně vyrovnané. I to o něčem svědčí. Surrealistic Pillow je totiž masterpiece psychedelického rocku, který ani po stém přehrání ani sekundu nenudí. (tato má recenze ve stejném znění na www.cdklub.net)

Songy jsem vybral podle provařenosti. Jefferson Airplane nejsou totiž jen White Rabbit a Somebody to Love.

Jedna z mých nej věcí od JA vůbec:


a "take me to the circus tent where I can easily pay my rent" :-)

Raritka Jorma's Blues

Collage/Koláž

Velmi povedená práce s obrázky, prolínáním a hudebním doplněním. Ohlédnutí za dobou, která je bohužel nenávratně pryč.

Czechoslovak Wave

V budoucnu chystám i recenze/tipy na věci pocházející z československých luhů a hájů let 60tých a 70tých. Prozatím alespoň video jedné krásné věci od klasiků big beatu.

The Oxford Circle

Dnes mám pisálkovskou náladu a tak se podělím o další objev. Tentokrát very rare - mně samotnému to trvalo dobrou chvíli, než jsem našel něco fungujícího.

Inu, jedná se o blues/psych rockovou kapelu The Oxford Circle. Zajímavostí je, že jejich jediné album je živák z roku 1966 - Live at the Avalon - obrovská vzácnost mezi sběrateli (kdo to seženete na LP, neváhejte a posílejte :-))). Ale dost řečí, radši se přesuneme ke kapele samotné. Jedná se o kapelu z psychedelickému rocku země zaslíbené - prosluněné Kalifornie. Mezi členy najdeme mj. Garyho Yodera, pozdějšího kytaristu mých milovaných Kak a Blue Cheer. Bubeník Paul Whaley se později v Blue Cheer objevil také.

Z vlivů je na jediném albu velmi silně cítit klasické blues - vlastně celá deska je tvořena předělávkami bluesových vypalovač alá Baby, Please Don't Go nebo A Foolish Woman. Verze první zmíněné písně je dle mého skromného názoru vůbec jedna z nejlepších, co jsem slyšel. Neskutečnou energií (a že to chlapci dávají znát) je nabité celé album - např. harmonika u Mystic Eyes je fantastická, Since You've Been Away je zase typicky tvrdá garážovka.
Doporučuji vyznavačům klasického blues-rocku, ale nejen jim. Své si rozhodně najdou i příznivci jiných subžánrů.

Odyssey

Psych-progová banda z New Yorku, u jejichž alba jménem Setting Forth z roku 1969 stojí za zmínku v prvé řadě parádní práce s klávesy (klávesák Vincent E. Kusy). Co se týče songů, všechny odpovídají žánrovému zařazení psych/prog rock. Klasickou psychedelickou kytaru (alá některé Hendrixovy kousky)  lze slyšet hned v první songu Angel Dust, naproti tomu zvuky early progu jsou dobře slyšitelné u Church Yard (opět ty klávesy:-)). Některé písně jsou navíc takovou lehce alternativní variací na v té době stále ještě docela populární baroque/sunshine pop - viz. Sally.
Odkaz tradičně v komentech.

Corpus

Dnes tu máme co dočinění s Corpusem. Nejedná se ovšem o korpus dortový, nýbrž texaský Corpus hudební, opět kloubící ve svých písních několik rockových subžánrů. Zvukem typickým pro začátek 70s jakoby se nelišili od ostatních kapel, ale toto tvrdit by byl omyl. V některých písních lze slyšet zřetelnou inspiraci blues a bluesrockem předcházející dekády, v jiných je naopak zřetelný posun k hardrockovějším či progovějším věcem. Například song Marriage představuje první zmíněnou odnož, do druhé sorty bych zařadil třeba Not Mine.

Jako velká spousta podobně neznámých band té doby, se i Corpus u posluchačů zapsal pouze jedním albem. Tím je Creation a Child - které obsahuje průřez subžánry, který jsem zmiňoval již v prvním odstavci (odkaz v komentech).

Mourning Reign

Fungl nový objev naskytl se mi při nedělním večeru. Velmi "rare", ovšem parádní garage-bluesy-psych.

Sťatá blondýna

 One of the greatest Czechoslovak big beat songs.
 Karel Kahovec singing.

Psycho Spoonful

Nejoriginálnější cover verze Spoonfulu, kterou jsem zatím slyšel. Velká poklona hard psych kapele Breakthru. Posuďte sami (názory v komentech uvítám).

Frumious Bandersnatch

Objevem tohoto (v roce 2010 již 8. týdne) se stala kalifornská psych-blues-rock kapela s krkolomným názvem Frumious Bandersnatch.Aktivní pak takhle banda z Oaklandu byla mezi léty 1967 a 1969. Za dva roky existence, koncertování a skládání stačili ovšem natočit pouze jediné album - Golden Sons of Libra.

Hlavním důvodem, proč tu tenhle projekt zmiňuji, je moje srdcovka Cheshire. Psych-blues-rocková pecka s parametry minimálně celoamerické špičky. Ale abych nebyl příliš subjektivní, musím říci, že i ostatní "stuff" na albu je minimálně nadprůměrný. Úvodní, příjemně rozvláčná Hearts to Cry jje zřejmě nejznámější písní skupiny. A dokonce i závěrečná patnáctiminutovka Can-A-Bliss, jenž svým zvukem a celkových charakterem připomíná Bakerovo Toad, není rozhodně něčím, za co by se měla kapela stydět. Ba právě naopak.

Orange Alabaster Mushroom

Příjemný objev. Neo-psychedelia nebyla dříve můj šálek čaje, nicméně po poslechu jejich 90s retro-psych-pop alba tento svůj názor měním a doplňuji si vzdělání.

Your Face Is In My Mind je dokonalá věc. Těžce mi připomíná ? and the Mysterians. Celé album je ovšem nadmíru vydařené.

Lalo Schifrin v Praze!

Skladatel převážně filmové hudby - nezapomenutelných soundtracků k Bullittovi, Mission Impossible či Dirty Harrymu - Lalo Schifrin vystoupí 17. července 2010 v Praze. Zde se představí v rámci festivalu Prague Proms.
Kurva, doufám, že zahraje všechny mé oblíbené skladby.

Info:
http://www.pragueproms.cz/
http://www.schifrin.com/
http://www.last.fm/event/1378095+Prague+Proms+2010+-+Jazz+Meets+Symphony

Claptonmobil

Vivat Rolling Stone! Díky reklamě v tomhle periodiku jsem se dozvěděl o parádní novince na poli mobilních telefonů a komunikátorů a všelijakých podobných cetek. Normálně se o mobily a jiné technické hračičky nezajímám, ale tohle mě zaujalo tak, že vážně přemýšlím o změně mobilního telefonu (a to jsem se několikrát zařekl, že nový mobil nepotřebuju).

Overdose

 Normálně všelijaké výběrovky nebo bestofky fakt nemusím a vyhledávám je pouze v případě krajní nouze (tj. nic jiného k dostání není), ale tenhle týden se mi dostala do spárů kompilace, která stojí za zmínku - Overdose of Heavy Psych.

Jedná se o produkt nijak zvlášť známého vydavatelství Arf Arf, který upoutá už na první pohled. Cover (viz. nad článkem) je totiž velice vyvedený, možná nejpovedenější, co jsem u podobných kompilací viděl, a vzhledem k názvu i obsahu alba sedne takříkajíc jako "prdel na hrnec".

Hlavní je však obsah. Pětadvacet velmi raritních skladeb zavede člověka hluboko do tajů a zákoutí (garážové) heavy psychedelie šedesátých let. Energické skladby střídají ty vážnější teměř s takovou pravidelností, jako se den mění v noc a naopak.

Za velmi záslužné považuji i fakt, že Overdose of Heavy Psych nabízí tvorbu interpretů, kteří jsou z naprosté většiny neznámí. Z oněch pár "provařenějších" interpretů lze uvést třeba Twentieth Century Zoo, The Firebirds (na albu najdeme šest jejich songů tvořící víceméně souvislý celek) nebo o něco méně známější Powered By Love. Skladby od obou těchto zmíněných artistů patří mezi vůbec nejlepší, které se na albu nacházejí. Z neznámých věcí osobně vyzdvihuji  kapelu Colder Children a jejich Memories a HLAVNĚ Graf Zepplin - You're In My Mind.

Na závěr jedno malé uvědomění - díky mým předsudkům k podobným kompilacím mi mezi prsty uniká spousta kvalitního materiálu. V tomhle se musím napravit a začít shánět, seč to dá. :))

Tracklist:
1.The Orange Wedge - From The Womb To The Tomb
2. The Quiet Jungle - Everything
3. Twentieth Century Zoo - You Don't Remember
4. The Fumin' Humins - Relative Distance
5. Powered By Love - Powered By Love
6. The Crystal Rain - You And Me
7. ESB - Mushroom People
8. Colder Children - Memories
9. The Kollection - Savage Lost
10. Kindred Spirit - Blue Avenue
11. Blu-Eregbus - Plastic Year
12. The Shadows of Time - Search Your Soul
13. Graf Zepplin - You're In My Mind
14. Kiriae Crucible - Salem Witchtrial
15. Boston Tea Party - My Daze
16. Paraphernalia - Watch Out
17. IRA - Dooley Vs. The Ferris Wheel
18. Loose Endz - Easy Rider
19. The Glass Sun, Sabrosos Del Merengue - Silence of the Morning
20. Firebirds - Reflections
21. Firebirds - No Tomorrows
22. Firebirds - Gypsy Fire
23. Firebirds - Free Bass
24. Firebirds - Free Fuzz
25. Firebirds - Free Drum

8/10

The Sacred Mushroom - The Sacred Mushroom (1969)

The Sacred Mushroom - klíčová slova: blues rock, psychedelic rock, Cream revisited, outstanding guitar. Asi tak by se dalo stručně a zároveň výstižně popsat jediné album této skupiny z amerického Cincinnati, jejíž složení bylo: Larry Goshorn (zpěv, kytara), Danny Goshorn (zpěv), Joe Stewart (basa), Fred Fogwell (rytmická kytara) a Doug Hamilton (bicí).

Opomíjené dílo zlatých šedesátých let však rozhodně není pro každého. Poněkud horší, a možná i nudnější dojem totiž zanechá pravděpodobně zejména u milovníků psychedelie ve formě bližší pozdějšímu progrocku či space rocku. Žádné "hrátky" s klávesami či synťáky, žádné velké experimenty s wah-wah pedály či novými, netradičními nástroji na albu tito lidé nenajdou, ani kdyby se snažili sebevíc.

The Sacred Mushroom (kapela i album) je totiž naprosto čirá esence bluesrocku zaobalená do psychedelického pláště. Základem je tvrdá, kvalitní bluesová kytara Larryho Goshorna vyžívající se ve vybroušených sólech, prokládaná solidní basou a doprovázená na blues(rockové) poměry velmi příjemným a vhodným zpěvem. Je tedy jasné, že těmi, kdo si toto album zamilovali/zamilují, jsou zejména příznivci směru, jež v letech 66 a 67 představovala hlavně legendární Cream (zvláště album Fresh Cream) nebo některá dílka Hendrixova.

Co se týče písní přítomných na albu, tři z celkem osmi songů tvoří předělávky (Mean Old World - Little Walter, I'm Not Like Everybody Else - The Kinks, I Don't Like You - tuším tradicionál) a zbylých pět jsou vlastními výtvory členů kapely. Tady musím subjektivně zmínit, že právě ony originály jsou setsakra povedené jak textově, tak hlavně po hudební stránce. Řeknu-li to tak, jak mně pusa narostla, je to nářez. Za Catatonic Lover nebo You Won't Be Sorry by se nemusely stydět ani nejlepší kapely té doby. Divím se, že se Goshorn, který kytaru téměř v každé písni rozpaluje až do běla, neuchytil později v nějakém větším projektu.

Zajímavé je, že za tu dobu, co tohle album vlastním (tj. nějakých 7 měsíců), se neustále mění můj osobní žebříček TOP "Mushroom" skladeb. I to svědčí o tom, jak moc je toto album vyrovnané.
Link na stažení v komentářích.

Tracklist:
1. I Don't Like You
2. You Won't Be Sorry
3. Catatonic Lover
4. All Good Things Must Have An End
5. I'm Not Like Everybody Else
6. I Take Care
7. Mean Old World
8. Lifeline

9/10

Ukázky: