The Mystic Tide

Dámy a pánové, milovníci dobré hudby, s hrdostí si dovoluji představit newyorské The Mystic Tide. Kapelu, která se může směle označovat za průkopnici psychedelického rocku. No považte sami, vznik kapely datujeme ke konci roku 1964, vydání zásadních písní zase mezi roky 65 až 67. Tudíž do doby, kdy například ještě neexistovali The Doors a Jefferson Airplane hráli blues a teprve začínali utvářet svůj specifický zvuk.

Kolekce zachycující tvorbu kapely právě mezi výše zmíněnými roky se jmenuje přiléhavě Solid Sound/Solid Ground. Za nutnost pro každého posluchače podobné hudby bych ji označil již jen z toho důvodu, že opravdu dokonale zachycuje počátky experimentování v rockové hudbě a přechod od klasických „beatlesovských“ vypalovaček a soulových balad k více alternativnímu, neobvyklému zvuku. V průřezu desky lze tento vývoj bez problému pozorovat (tedy vlastně poslouchatJ) – v některých, hlavně starších písních uslyší posluchač některé znaky žánrů, populárních hlavně v první půlce 60. let, což je pochopitelné. Tyto songy – např. Search for New Love či Why - jsou nenáročné hudebně i textově a jsou, jednoduše řečeno, pohodové. I v nich ale občas zaslechnout známky počínajícího experimentu.

Přes garážový rock – např. vypalovačka Frustration – se dostáváme k zlatému hřebu desky. Tím je, dle mého skromného názoru, Mystery Ship. Tahle píseň z roku 67 je již víceméně typickou zástupkyní žánru psychedelic rock. Raritní video jsem objevil na youtube zrovna nedávno (viz. dole). Mezi další „psycho“ songy lze již po přečtení tracklistu zařadit i Psychedelic Journey Pt. 1 a Psychedelic Journey Pt. 2. J

Celkově pro mě osobně příjemné překvapení. Ještě před nějakým půlrokem jsem o těchto úplných počátcích psychedelického hudebního hnutí neměl skoro žádné potuchy, než jsem najednou narazil na The Mystic Tide. Okamžitě jsem se do nich zamiloval (začínal jsem právě na Mystery Ship, až posléze jsem se prokousával k ranějším kouskům). A samozřejmě, že mi nezbývá, než The Mystic Tide vřele doporučit. A to i nenáročnějším posluchačům, kteří jistě ocení jejich relativní „normálnost“.