A quick one...

...'cause I'm lazy to write anything right now.

V poslední době (cca dva týdny) nemám vůbec náladu napsat nějaký článek, postřeh nebo recenzičku, tak se mnou prosím mějte trpělivost. Snad se v nejbližší době múza objeví.

Prozatím pár písniček (víceméně známých):







Něco z moderní psych:

The Balloon Farm

Garage-psych kapela s prakticky jedním stěžejním hitem, který zastiňuje všechny ostatní písně. A nutno říct, že oprávněně.:-)

Buffalo Springfield

Nepříliš psychedelická, ale zato skvělá a "free" folk-rocková klasika.

P.S. Pozor! Je to opravdu mega chytlavé a navykové. 

Jefferson Airplane Takes Off

Většina lidí, kteří Jeffersony znají (nebo si myslí, že je znají), jede hlavně na peckách typu Volunteers nebo White Rabbit. Málokdo však ví, že v historii JA bylo období bez Grace. Nebylo sice dlouhé, trvalo zhruba rok, ale proto si nezaslouží (polo)zapomenutí.

Rok 1966 byl ve znamení stále sílící síly psychedelického hnutí nejenom v hudbě, ale v kultuře a ve společnosti obecně. Byl to rok, kdy prakticky vznikli The Doors a Cream, The Beatles vydali skvělý Revolver, Dylan zase legendární Blonde on Blonde. A právě za této situace vstupují na scénu se svojí první deskou Jefferson Airplane. Sestava je totožná s léty následujícími, až na jedno jméno. Chybí Grace Slick, která je v té době stále ještě zpěvačkou v The Great Society, a ženské vokály zpívá typově dosti podobná (hlasově i vzhledově) Signe Toly Anderson.

                                                Signe Toly Anderson

Hlasový rozdíl mezi oběma zpěvačkami je nepatrný. Ve svých začátcích s JA jsem sám ještě netušil, že přítomen byl i někdo jiný než božská Grace. Například v High Flyin' Bird je tento rozdíl snad nejméně patrný.



A samozřejmě něco k albu samotnému. Takes Off je téměř dokonalým a perfektně vyváženým blues-rockovým albem. Chybí typický "jeffersoňácký" lehce psychedelický sound (ten s sebou z TGS přinesla až Grace), který je nahrazen tím bluesovým, podobným například britským Creamům. Zajímavé je, že přes velkou inspiraci blues, se na albu v nějaké vyšší míře nenacházejí předělávky klasických songů, ale naopak je z velké části tvořen originálními songy kapely (Marty Balin s Paulem Kantnerem se činili nejvíc).

Z předělávek stojí za zmínku s chutí zahraný Tobacco Road, který je již takřka americkým tradicionálem, nebo Chauffer Blues. Vlastní písně kapely taktéž všechny zahrány velmi dobře a některé se právem dodnes objevují v různých bestofkách a kompilacích. Podle osobního vkusu bych vybral zejména It's No Secret, Go to Her nebo Blues from an Airplane. Právě It's No Secret se nejvíce přibližuje pozdějším songům (např. ze Surrealistic Pillow či Crown of Creation).

Je ovšem na každém jednotlivci, jak posoudí jeffersoňáckou premiéru. Já, se svou slabostí pro blues a blues rock, nemohu jinak, než chválit. Pevní zastánci psychedelického roku mohou najít chyby, ale nemyslím si, že by byly příliš výrazné. Album je to totiž, jak již bylo zmíněno, blues-rockové, ale přesto si udržuje jakýsi "závan" ono rostoucího psychedelického pnutí, takže i v typicky bluesových pasážích se dá najít nějaký ten malý dobový experimentík či nádech.

Fifty Foot Hose

Fifty Foot Hose jest jednou z kapel, které vznikly v oblasti Bay Area. Již se nejedná o typický garážový psych rock, ale téměř stoprocentní psychedelii jako specifický žánr. Ženský vokál Nancy Blossom, ne nepodobný Dorothy Moscowitz z The United States of America, navíc dodává celkovému hudebnímu aranžmá ještě zajímavější nádech.
Ve své době byli Fifty Foot Hose velmi populární nejen v okolí San Francisca, ale mezi vyznavači žánru po celé Americe. Jediné album kapely - Cauldron - je skvělou ukázkou té nejčistší experimentální tvorby.

Kak - Everything's Changing - Promo video from 1968

The Mystic Tide

Dámy a pánové, milovníci dobré hudby, s hrdostí si dovoluji představit newyorské The Mystic Tide. Kapelu, která se může směle označovat za průkopnici psychedelického rocku. No považte sami, vznik kapely datujeme ke konci roku 1964, vydání zásadních písní zase mezi roky 65 až 67. Tudíž do doby, kdy například ještě neexistovali The Doors a Jefferson Airplane hráli blues a teprve začínali utvářet svůj specifický zvuk.

Kolekce zachycující tvorbu kapely právě mezi výše zmíněnými roky se jmenuje přiléhavě Solid Sound/Solid Ground. Za nutnost pro každého posluchače podobné hudby bych ji označil již jen z toho důvodu, že opravdu dokonale zachycuje počátky experimentování v rockové hudbě a přechod od klasických „beatlesovských“ vypalovaček a soulových balad k více alternativnímu, neobvyklému zvuku. V průřezu desky lze tento vývoj bez problému pozorovat (tedy vlastně poslouchatJ) – v některých, hlavně starších písních uslyší posluchač některé znaky žánrů, populárních hlavně v první půlce 60. let, což je pochopitelné. Tyto songy – např. Search for New Love či Why - jsou nenáročné hudebně i textově a jsou, jednoduše řečeno, pohodové. I v nich ale občas zaslechnout známky počínajícího experimentu.

Přes garážový rock – např. vypalovačka Frustration – se dostáváme k zlatému hřebu desky. Tím je, dle mého skromného názoru, Mystery Ship. Tahle píseň z roku 67 je již víceméně typickou zástupkyní žánru psychedelic rock. Raritní video jsem objevil na youtube zrovna nedávno (viz. dole). Mezi další „psycho“ songy lze již po přečtení tracklistu zařadit i Psychedelic Journey Pt. 1 a Psychedelic Journey Pt. 2. J

Celkově pro mě osobně příjemné překvapení. Ještě před nějakým půlrokem jsem o těchto úplných počátcích psychedelického hudebního hnutí neměl skoro žádné potuchy, než jsem najednou narazil na The Mystic Tide. Okamžitě jsem se do nich zamiloval (začínal jsem právě na Mystery Ship, až posléze jsem se prokousával k ranějším kouskům). A samozřejmě, že mi nezbývá, než The Mystic Tide vřele doporučit. A to i nenáročnějším posluchačům, kteří jistě ocení jejich relativní „normálnost“.

 

 

Jefferson Airplane - Surrealistic Pillow (1967)

Co bych to vedl za blog, abych v krátkosti nezrecenzoval jedno z nejlepších alb doby? Tady ho tedy máte:

Dost možná nejlepší album psychedelické éry vůbec. Rozhodně však nejoceňovanější album kapely Jefferson Airplane z kalifornského San Francisca, která, společně s žánrově podobnými Grateful Dead nebo The Doors, určovala hudební ráz doby.
Proč je vůbec Surrealistic Pillow tak vyhlášené?
Důvod č. 1 - White Rabbit. Ano, právě na téhle desce se poprvé objevila nejslavnější verze hymny všech "hipíků" (první verze WR nahrána již o rok dříve kapelou The Great Society). Dokonalá skladba kloubící v sobě Alenkou v říši divů inspirovaný psychedelický text s lehce bluesově znějící kytarou Jormy Kaukonena, pevnou basovou linkou Jacka Casadyho a hlavně pak řízným, postupně gradujícím zpěvem nepřekonatelné Grace Slick.
Důvod č. 2 - Dominance "bílého králíka" jakožto absolutního hitu je však zcela zdánlivá. Album totiž obsahuje i další, zcela zásadní písně, které tvoří základ vší tvorby Jefferson Airplane. Co skladba, to by byl v kterékoliv "menší" kapele nosný hit. Ne tak zde. Písně jako Somebody To Love, Today či Embryonic Journey jsou White Rabbit VELMI těsně v patách.
Zajímavé je, že většina zarytých "Jeffersoňáků" (skromně se počítám mezi ně) není (nejenom) na tomto albu schopna určit svoji nejoblíbenější píseň - všechny se jim zdají až neskutečně vyrovnané. I to o něčem svědčí. Surrealistic Pillow je totiž masterpiece psychedelického rocku, který ani po stém přehrání ani sekundu nenudí. (tato má recenze ve stejném znění na www.cdklub.net)

Songy jsem vybral podle provařenosti. Jefferson Airplane nejsou totiž jen White Rabbit a Somebody to Love.

Jedna z mých nej věcí od JA vůbec:


a "take me to the circus tent where I can easily pay my rent" :-)

Raritka Jorma's Blues