Ano, je tomu už hodně dlouho od doby, kdy jste tu mohli nahlédnout do prvního vydání psychedelického koutku. Bylo moc práce (rozuměj nechtělo se mi dělat vůbec nic, natož blog) a tak jste všichni vy, kteří sem alespoň občas chodíte, zůstali ochuzeni také o slibovaný nepravidelný žurnál. Nyní se to budu snažit alespoň částečně napravit.
Za celé léto jsem objevil hned několik málo známých kapel, které si zaslouží místo v našem koutku. Pro dnešek jsem vybral kapelu se zdánlivě triviálním názvem. Je jí Minneapoliská kapela C.A. Quintet pohrávající si s psychedelií na hranici její čiré formy a klasického rocku.
Banda pěti muzikantů ve složení Ken Erwin (zpěv), Doug Reynolds (klávesy), Tom Pohling (el. i akust. kytara), Jim Erwin (basová kytara) a Rick Johnson (bicí) začala svoji kariéru v roce 1966. V tom samém roce vydali své debutové desky dva hlavní pionýři psychedelického rocku - Jefferson Airplane a Grateful Dead - obě ještě s velmi dobře slyšitelným vlivem blues.
Těchto pět kamarádů hrálo po dva roky při různých příležitostech v okolí Minneapolisu a čekali na nějaký větší úspěch. Za ten by se dalo považovat vydání jejich prvního (a stejně jako u Kak i posledního) studiového alba s pěkným psycho názvem Trip Thru Hell z roku 1968.
Cover alba Trip Thru Hell (1969).
Album, které je podle mého skromného názoru velmi povedené a rozhodně patří mezi to nejlepší co americká psychedelická scéna 60. let vyprodukovala, však zůstalo téměř bez odezvy. Marně členové kapely doufali v celonárodní distribuci a tak se C. A. Quintet dostával do podvědomí posluchačů jen velmi pomalu.
To se samozřejmě muselo zákonitě odrazit i na kapele. O tu ani po vydání alba nebyl přílišný zájem a tak se nadšení mladých hudebníků postupně vytrácelo, až došlo v roce 1971 k rozpadu kapely.
Určitého znovuzrození se C.A. Quintet dočkal až na začátku 80. let, kdy bylo jejich jediné album znovu vydáno, tentokrát s o poznání větším úspěchem. Trip Thru Hell byl v půlce 90. let vydán dokonce i na CD. V roce 1986 byl také vydán zvukový záznam z jejich posledního společného vystoupení, který se o dvacet let později dočkal reedice s několika bonusovými písněmi v pěkném, šumu zbaveném zvuku.
O recenzi tohoto alba se chystám někdy v budoucnu pokusit.
Zdroje: wiki, C.A. Quintet official, midwesttribute
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat