Jack Bruce + Eric Clapton + Peter Edward "Ginger" Baker (pořadí si dle libosti zaměňte) = Cream. Skupina, jenž za pouhé dva roky (1966-68), které uběhly od vzniku k rozpadu, dokázala vyprodukovat skvělého materiálu stejně, co jinéí borci nedokázali za celou svojí existenci. Obšírněji se o kapele rozepisovat snad nemusím (zájemce odkazuji na internetové hledače). Vrhnu se tedy přímo na album.
Jak je poznat již z názvu, nejedná se o typickou "řadovku", ale o "živák" (+ studiovka Lawdy Mama), který byl nahrán v březnu 1968 v centru psychedelické hudby - v legendárním San Franciscu. Album tvoří celkem 5 pecek, při jejichž poslechů dochází u milovníků blues a bluesrocku téměř k zástavě srdce. Hned prvním songem je N.S.U., jedna ze stěžejních písní kapely. Ta, ač má původně jen necelé 3 minuty, je díky umu všech tří vystupujících natáhnuta o 9 minut hudebních orgií. Bluesový duch v Claptonových rukou se zde nezapře a posluchač musí uznat, že Eric je jedním z nejlepších kytaristů, který kdy po planetě Zemi chodil. Po N.S.U. zazní již podle názvu ospalá, ale přesto tempo a dobrý rytmus si udržující Sleepy Time Time, která jakoby připomínala staré louisianské blues místního obyvatelstva. Následující Sweet Wine, také jeden ze známějších kousků, hrající 15 minut, se také nese spíše v klidnějším tempu, což však na kvalitě ani trochu neubírá a opět se dá parádně vyžít v Claptonově kytaře a v Bakerových bicích. Po Sweet Wine deska přeskočí na moji zřejmě nejoblíbenější píseň na albu - Rollin' and Tumblin'. Tenhle song je klasické harmonikové blues se vším všudy. Rychlé tempo, Jack Bruce v přestávkách v hraní pobrukuje a pozpěvuje a já jako bych se na chvíli ocitl na bavlníkových polích jihu USA. S potěšením musím konstatovat že naprosto stejně dokonalý výkon podal i na reunionu Cream v roce 2005. Jako poslední na albu najdeme již zmíněnou studiovku Lawdy Mama, kterou tentokrát zpívá sám Clapton. Jedná se o pohodovou záležitost s nepopsatelnou atmosférou, která se pod kůži ovšem dostává až po několikátém poslechu.
Celkově se jedná o výbornou live desku, ze které vyzařuje již zmíněná atmosféra, procítěnost a zároveň i velká profesionalita hudebníků. Už se těším na letní podvečery a večery, až si při západu slunce zapálím, naleji si dobrého moku a ponořím se do nitra fantastické hudby.
Info:
Ofic. stránky Cream Reunion
wiki
(Tuto moji recenzi si lze přečíst v nezměněné podobě i na www.cdklub.net)
Žádné komentáře:
Okomentovat