The Crazy People

Fantastická koláž nejrůznějších témat, melodií, rytmů, zvuků a hlasů. Mně osobně dost připomíná tvorbu Zappových Mothers na prvních dvou-třech albech.

Human Instinct

Prakticky neznámá (opět) bluesrocková (zase) kapela. Song Blues News je pecka!

Epic

Epické, za těch jedenáct minut se vystřídá několik nálad a rytmů. V několika místech mi to připomnělo "dlouhé" skladby Doors (hlavně When the Music's Over).

Emoce

Normálně fotky nepostuju, ale tahle jednak patří do éry 60s (Vietnam) a druhak mě fakticky odrovnala svojí emocionální silou.

Bulbous Creation

Fantastický objev. Šedesátkový bluesrock šmrnclý psychedelií v té nejlepší podobě. Popisek na last.fm je reklama sama o sobě:

"Another great band found in the Cavern Sound Studios archives. Very hard blues rock with evil lyrics. The lyrics deal with satanism, Vietnam and heroin."


Album You Won't Remember Dying se skládá z osmi skladeb, přičemž si užijete jak klasické bluesové/bluesrockové prvky (Having a Good Time; Under the Black Sun), tak slušný závan mystické psychedelie (End of the Page; Satan). Instrumentálně nic výjimečného, ale i přesto na docela slušné úrovni. 

8/10






Odkaz v komentech.

The Human Beinz

The guitar is what I love about psychedelic rock!



Jo, a tenhle kousek od stejné kapely jinak hrál ve Scorseseho Departed (což si samozřejmě nepamatuju :)). Jinak moc příjemný a pozitivně naladěný garage popík:

Ford Theatre

Dozajista velmi zajímavá banda z východního pobřeží USA. Soudě podle alba Trilogy for the Masses také velmi různorodá ve smyslu žánrovosti. Hned v prvním songu, který nese jméno alba, je slyšet velmi solidní symphonic psych/prog. Následující skladba - 101 Harrison Street (Who You Belong To) - je naopak garáž v nejčistší možné podobě s návykovou melodií, parádními klávesami, říznou kytarou a rázným, naléhavým zpěvem. Na celém albu se pak oba zmíněné žánry, lépe řečeno mixy žánrů, střídají téměř pravidelně ... ač převažuje spíše onen garážový zvuk. 14minutový opus From a Back Door Window je pak dokonalým instrumentálním kouskem.

9/10

Moonkyte

Britská early 70s kapela často tagovaná jako obscure sky psych, která má blízko k acid folku ve stylu Incredible String Band. Rozhodně stojí za poslechnutí. Udajná nejznámější věc od nich - Where Will the Grass Grow - ovšem zklamala. Celé album Count Me Out je nicméně povedeným pokusem na nepříliš provařeném poli psychedelického folku. Songy jsou všechny vyrovnané kvality, sluší jim opravdu "sky psych" aranžmá a zejména velmi příjemný hlas jejich zpěváka. Opravdu velké like.
P.S. Docela šok byl, když jsem zjistil, že kapela zřejmě stále funguje. I když stránky nebyly už skoro pět roků aktualizované :)) odkaz

8/10 (druhá polovina desky převyšuje tu první!)

Bill Allen (for last.fm - imageshack sucks!)

 

Dead Sea Fruit

 Short-lived UK psych garage rock/pop band.
1966-1967

Mother Sunday

Němci. 1971. "Appropriately evil, halloween heavy psych zombie jam"


MUST HEAR!



Lyrics:

Here I am all alone
in the empty graveyard at midnight
and I don't know what i'm doing here
I've lost my way

And the mist is slowly falling
over my underchilled (?) body
and I don't want to get out of here now
so please god help me on my way

Now as it gets towards the midnight hour I'm still alone
and I can see them creeping out of their tombs all made of stone
and I can feel them creeping all around me
oh god, what shall I do
that is all I can beg, that is all I can ask, my god, of you

Now as it gets towards the morning hours
I'm part of it all
and I'm beggin you my friends
not to come near me no more
because I might hurt you might hurt you
so please my friends just go away
that is all I can ask that is all I can beg that is all I can say
oh no...

(via ubangistum)

The Freeborne

Echt 60s psychedelia!

Junior's Eyes

jeveno čistě náhodou. O to větší radost z toho mám.

Londýnská kapela Junior's Eyes vznikla roku šedesátého osmého, aby se zakrátko stala jednou z těch populárnějších britských psychedelických kapel doby. Dělali přeskokany slavným Traffic, v sestavě se v roce 1969 objevil i legendární klávesák Rick Wakeman a měli dokonce stejného manažera jako Pink Floyd či T.Rex. I přes svoji nespornou popularitu, které si užívali zejména v londýnských klubech, vydali za dobu své několikaleté existence pouze jedno LP - Battersea Power Station.

Všechny skladby alba tvoří klasické psychedelické motivy, které jsou dotvářeny slyšitelnými vlivy klasické britské rockové scény 60. let - zejména mod období kapel Who či Small Faces (př. Miss Lizzie)  a Rhythm&Blues (př. So Embarrassed). Osobním favoritem na post nejlepší skladby alba je pak Imagination, která v sobě kloubí vše výše řečené, nebojí se experimentovat a navíc si po naprostou většinu stopáže udržuje pořádný drajv. Na závěr musím ještě vyzvihnout nesmírnou kvalitativní vyváženost alba. Žádná píseň není slabá a žádná ani nevyčuhuje nad ostatní. Jeden z vrcholů britské psychedelické scény!

PERSONAL RATING: 9,5/10

Uchvácen negativním prostorem

Tahle kapela (Negative Space) se mi dostala do uší už poměrně dávno (pár měsíců to bude). Na první poslech slušný nadprůměr. Na druhý velmi dobré. Na třetí takřka skvělé. A tak dále. No posuďte sami - Isolated Ivory Tower je jedna z mých nejoblíbenějších.

The Savages

Není chuť něco psát, tak budu nějakou dobu aspoň házet audiovideo tipy na hezkou mjůzik.