Hunger

Tahle oregonská kapela mi tu ležela docela dlouhou dobu, než jsem našel čas a chuť pořádně se do ní zaposlouchat. A nelitoval jsem.

Hunger je totiž jedním ze skvostných příkladů amerického psychrocku let šedesátých. Žádné náběhy do jiných stylů (snad až místy na progrock), žádné viditelné vlivy zaběhlých žánrů, prostě čistý psychedelický nářez. Kytara i klávesy na špičkové úrovni, vcelku padnoucí zpěv a výjimečná atmosféra celé desky Strictly From Hunger z roku 1969.

Co se týče jednotlivých skladeb, osobně mám převelikou slabost pro velmi svižnou instrumentálku Portland 69. Odpich na zhruba dvou minutách stopáže musí přívádět do varu každého posluchače podobné muziky.



Z dalších kousků celkově skvělého, propracovaného alba doporučuji Mind Machine a Colors.



Velmi solidní kapela a téměř dokonalé album, kterému nemám pořádně co vytknout. Jednoznačné doporučení.
PERSONAL RATING: 9/10

Eire Apparent

Eire Apparent jest pro mě osobně nedávno objevenou severoirskou kapelou (thx Technicolor), která se může chlubit jak velmi slušným instrumentálním základem, tak zároveň citem pro melodii.

Nejznámější věcí od těchto kluků z Belfastu je zřejmě song Yes, I Need Someone s fantasticky nářezovým garážovým úvodem a neméně povedeným melodickým zbytkem. Všudypřítomné ostré kytary si zde užijí i kytaroví onanisté (ano, já).



Ani další písně z alba Sunrise nejsou k zahození, ale v porovnání s výše zmíněnou skladbou je to něco jako měřit Matterhorn s Mt. Everestem. Za zmínku stojí hlavně The Clown (ten je kvalitou první skladbě nejblíže). Ostatní písně jsou pak spíše mixem psychpopu, R&B a sunshine. Tudíž nic extra žíly trhajícího.



Celé Sunrise nicméně stojí za minimálně jeden souvislý poslech s tím, že minimálně Yes, I Need Someone si budete přehrávat několikrát.

Personal rating: 6,5/10