Psychedelic Corner 09-07-01

Psychedelický koutek otevírám, abych v něm uveřejnil v krátkosti méně známé kapely a interprety tvořící a hrající klasické psychedelické (a samozřejmě také garážové, blues-rockové a jiné) kousky let šedesátých a sedmdesátých.

Tento můj malý seriálek zahájím představením kalifornské kapely Kak.



Kak vznikli ve městě Davis v Kalifornii někdy na začátku druhé poloviny 60. let. Kapela je nicméně známá hlavně díky svému působení v centru květinové a psychedelické kultury San Franciscu.

Právě až ve Friscu začala kapela ve složení Gary Lee Yoder (zpěv, doprovodná kytara, texty), Dehner Patten (kytara), Joe-Dave Damrell (basa, sitar, tamburína), Christopher Lockheed (bicí) skládat svoje první výtvory, ve kterých je značně cítit vliv tehdy veleúspěšných sanfraciských kapel jakými byly Moby Grape či Grateful Dead. Posléze však Kak začali experimentovat a vytvořili několik songů v nichž mísili psychedelický rock, blues, country, folk i jazz. Vznikla tak naprosto nevšední kapela, téměř nezaměnitelná s jinými.

Prvního a zároveň posledního alba pojmenovaného stejně jako skupina sama se všichni čtyři dočkali roku 1968, kdy jim vyšlo pod značkou Epic Records.

Toto LP však i díky chabé reklamě a navzdory nepopiratelné kvalitě příliš neuspělo. Kak se tak bohužel úspěchu, jakého se dostalo například výše zmíněným Grateful Dead, nedočkali. A co víc - roku 1969 se z popudu frontamana kapely Yodera rozpadli. Sám Gary Lee Yoder se posléze připojil k další, o mnoho známější, kapele Blue Cheer, která je známá jakožto jedna z prvních průkopníků heavy metalu.


Právě jediné LP skupiny Kak je dnes poměrně vysoko ceněným sběratelským artiklem mezi tzv. "psychedelia collectors".
Nutno ještě poznamenat, že v roce 1999 byla vydána na CD speciální edice alba Kak pojmenovaná Kak-Ola. Tato edice obsahuje 11 bonusových songů - většinou demíček a živáků.


Kapela (zleva doprava): Patten, Yoder, Lockheed, Damrell.

Vlastní názor: Kak jsem si sehnal teprve nedávno a na první poslech jsem si je příliš neoblíbil. Teprve předevčírem mi znovu naskočili v přehrávači a musím říci, že na druhý, třetí, ... poslech je to o moc lepší. Svojí kvalitu rozhodně mají. Některé songy jsou úchvatné, jiné spíš průměrné, ale takových je opravdu jen pár. Takový Electric Sailor nebo Lemonaide Kid se musí líbit každému fanouškovi 60s. Album jako celek rozhodně doporučuji! 8/10