Ten nejlepší slovenský bigbít let sedmdesátých. Téměř dokonalý mix psychedelie a progrese (ta převažuje). Kapela vznikla po roce 1970 a svojí jedinou, stejnojmennou desku vydala v roce 1971. Po vydání tohoto alba šel každý ze členů svou vlastní cestou.
V repertoáru kapely najdeme jak kousky s atmosférickým zvukem 60s, tak zejména nejčistší progresivní rock 70s. Zajímavostí je, že většina songů jsou pouze a jenom instrumentálky. Například jeden z prvních songů Na na na je výjimkou.
Trocha psych kytary:
Zmíněný progrock. Přirovnal bych k Vargovým skladbám (Hommage a J.S. Bach).
14. říjen 2010 v O2 areně akce "50 let bigbítu" s lineupem: Hladík+Mišík, Matadors!!!, Progres 2, Framus 5, atd. Za příjemných 800 za stání u podia.
Hned druhý den vystoupí na tom samém místě mexický kytarový mág Carlos Santana (necelý litřík za podpodiové stání).
Přiznám se, že původně jsem chtěl jít na něj. Ale nakonec volím bigbít. Přeci jen vidět tolik legend pokupě ... tomu se nevyrovná ani Santana (který je navíc rok od roku popovější).
Dnes to bude krátké. Psát chci totiž o Kimu Fowleym. Jeho primárním povoláním nikdy nebylo muzikantství, ale s hudbou měl i přesto vždy mnoho společného. Kim Fowley totiž byl a je úspěšným hudebním producentem, který stál za mnoha úspěšnými hity rockové historie (produkoval kapely jako např. Soft Machine nebo počáteční Slade). V pozadí zájmu nicméně stojí jeho několikanásobné nahlédnutí do světa za mikrofonem - Fowley vydal několik alb, která obsahují jak jeho vlastní tvorbu, tak cover verze jiných kapel. Za příklad uveďme zřejmě nejznámější (ale přesto zapomenuté) album Outrageous z roku 1968.
Nejzajímavějším kouskem jeho tvorby je ovšem v roce 1965 napsaná píseň o LSD zážitku, pojmenovaná jednoduše "The Trip". Píseň se nikdy nestala slavnou, nicméně svojí náladou krásně vystihuje charakter doby. Za pozornost pak stojí zejména, pro acid generaci typicky abstraktní a obskurní, text.
